Svatava Snopková

Klinika infekčních chorob LF MU a FN Brno, pracoviště Bohunice

Souhrn
Moderní antiretrovirová terapie patří mezi největší úspěchy současné medicíny. Infekce HIV je nyní díky léčbě považována
za typicky chronické onemocnění vyvíjející se několik desítek let, a je možné při něm udržet vysokou kvalitu
života s očekávanou délkou, která se podstatně neliší od kvality a délky života u obecné populace. V posledních
2 desetiletích dramaticky klesla incidence AIDS (acquired immune deficiency syndrome/syndrom získaného
selhání imunity) definujících onemocnění, zejména oportunních infekcí a některých malignit, ale ve srovnání s všeobecnou
populací vzrostl počet neinfekčních komplikací, jako jsou kardiovaskulární choroby, venózní a arteriální
trombotické stavy, metabolické poruchy, chronická onemocnění jater a ledvin, onemocnění nervového systému,
osteoporóza a některé nádory. Tato poměrně rozsáhlá skupina chorob je označovaná jako non-AIDS definující či indikující
nemoci a u všeobecné populace je spojována s vyšším věkem a stárnutím. Většina léčených HIV pozitivních
jedinců prezentuje abnormální stupeň imunitní aktivace se známkami jisté míry zánětu a hyperkoagulačního stavu,
které typicky u všeobecné populace doprovázejí imunologické stárnutí a fenotyp imunosenescence. Příčina tohoto
fenoménu není jasná, ale faktorů, které se patofyziologicky mohou uplatňovat, je více, včetně tzv. syndromu reziduální
imunitní dysregulace a také samotných antiretrovirotik. Podle změny charakteru chronické infekce HIV je
zřejmé, že z infekční nemoci se stává choroba z oblasti vnitřního lékařství. Dominujícími klinickými projevy HIV pozitivních
jsou dnes syndromy kardiologické, internistické, geriatrické a onkologické. Tyto trendy si vyžádají revizi
dosavadní strategie léčby infekce HIV a multidisciplinární přístup k diagnostice i léčbě. Objasnění těchto fenoménů
by bylo přínosem nejen pro léčbu zmíněných chorob u HIV pozitivní, ale také u HIV negativní všeobecné populace.
Klíčová slova: antiretrovirová terapie – imunitní dysregulace – imunosenescence – infekce HIV – non-AIDS nemoci

HIV infection – a new disease of internal medicine
Summary
Modern antiretroviral treatment belongs to the greatest success of current medicine. HIV infection has gone from
a death sentence to a manageable chronic disease which develops several decades. Thanks to treatment advances,
people with HIV can and do live long and full lives. In the last two decades, the incidence AIDS defining illnesses
have been dramatically reduced especially opportunistic infections and malignancies, whereas the role of non-infection
comorbidities has risen than age-matched HIV uninfected adults. These comorbidities include cardiovascular
diseases, venous and arterial thrombosis, metabolic disorders, chronic liver and renal diseases, nervous system
disorders, osteoporosis and some cancers. This relatively large group of diseases is known as non-AIDS defining
or indicating diseases and these diseases are associated in HIV uninfected general population with older age and
ageing Most HIV positive individuals on antiretrovirals present an abnormal level of immune activation, inflammation
and hypercoagulable condition. These hallmarks are typically seen in older HIV uninfected general population
and are associated with aging and the immunosenescent phenotype. The explanation for this phenomenon is unclear.
There are multiple factors, which may apply pathophysiologically, including the residual immune dysregulation
syndrome and antiretrovirals alone. It is clear that changes in the nature of chronic HIV infection put it in internal
medicine. Cardiology, internal medicine, geriatric and oncology syndromes are dominating manifestations in
HIV positive patients on antiretrovirals. Care management for HIV infected individuals will need to draw on a wide
range of medical disciplines in diagnosis and treatment. Clarification of these phenomena would be beneficial for
the treatment of these non-infectious diseases in HIV positive and as well in HIV negative general population.
Key words: antiretroviral therapy – HIV infection – immune dysregulation – immunosenescence – non-AIDS disease

Úvod
Moderní antiretrovirová terapie (ART) patří mezi největší
úspěchy současné medicíny. ART zásadně změnila
prognózu infikovaných lidským virem imunodeficitu
(human immunodeficiency virus – HIV) zejména
v zemích, ve kterých je zdravotní péče a léčba všeobecně
dostupná [1–8,9]. Díky této strategii léčby došlo k dramatickému
snížení morbidity a mortality v důsledku infekce
HIV a změně původně fatálního onemocnění na chronický,
léčbou ovlivnitelný stav [2]. Léčená infekce HIV je
nyní považována za typicky chronické onemocnění vyvíjející
se několik desítek let, při němž je možné udržet
vysokou kvalitu života s očekávanou délkou, která se
podstatně neliší od kvality a délky života HIV negativní
populace [7,8].
Cíl antiretrovirové léčby
Primárním cílem ART je navození inhibice replikace HIV,
což vede k virové supresi a plazmatické viremii s počtem
kopií RNA HIV1 pod hladinou detekovatelnosti a k následné
regeneraci imunologických funkcí infikovaného
jedince. Klinickým důsledkem je zlepšení kvality života,
prodloužení života a signifikantně nižší riziko vzniku tzv.
nemocí a stavů indikujících i neindikujících syndrom získaného
imunodeficitu (acquired immunodeficiency syndrome
– AIDS) [2–4].
Nové syndromy
Éra moderní farmakoterapie infekce HIV byla oficiálně
zahájena v roce 1996 na Mezinárodní konferenci o AIDS
ve Vancouveru. Nicméně během relativně krátké doby se
začaly objevovat důkazy, že ART přináší nejenom výhody,
ale nese s sebou také jistá úskalí [10]. Bylo zjevné, že při
dlouhodobějším užívání antiretrovirotik vznikají morfologické
abnormality redistribuce tělesného tuku, které
byly definovány jako nové syndromy. Abnormální redistribuce
tělesného tuku může mít charakter lipoatrofie
s úbytkem podkožního tuku na tvářích, na hýždích či
na končetinách s nápadnou prominencí povrchových žil
nebo lipohypertrofie s akumulací tukové tkáně na hrudníku
s obrazem gynekomastie, v dorzocervikální oblasti
jako tzv. buvolí hrb (buffalo hump), v abdominální oblasti
nebo lipomatózou ve viscerálních tkáních a orgánech
[11]. Kromě somatických změn byly později detekovány
metabolické změny jako dyslipidemie (DLP), inzulinová
rezistence (IR), diabetes mellitus (DM) a vysoká hladina
laktátu. Souhrnné označení morfologických a metabolických
změn dalo vznik novému termínu lipodystrofický
syndrom při onemocnění HIV/AIDS [12].
Redistribuce tělesného tuku s metabolickými změnami
u HIV pozitivních léčených ART nesla základní společné
rysy s metabolickým syndromem u všeobecné
HIV negativní populace. Proto se po roce 2000 začal
užívat termín metabolický syndrom při onemocnění
HIV/AIDS [13]. Tato teze byla v té době podpořena některými
epidemiologickými studiemi, které poukazovaly
na zvýšené kardiovaskulární (KV) riziko u HIV pozitivních,
včetně těch, kteří užívali ART. Nejrozsáhlejší
a nejreprezentativnější studie Data Collection on Adverse
Events of Anti-HIV Drug (DAD) prokázala 26%
zvýšení rizika akutního infarktu myokardu po 6 letech
užívání ART [14]. S metabolickým syndromem při onemocnění
HIV/AIDS byly posléze spojovány kromě DLP,
IR, DM a viscerální adipozity také hypertenze, poruchy
krevní srážlivosti a přetrvávající vysoké hladiny některých
markerů zánětu. V roce 2004 byla poprvé chronická
(léčená) infekce HIV označena jako perzistující
hyperkoagulační stav [15].
Závěry mnoha klinických studií potvrdily, že ART tlumí
floridní zánětlivou odpověď, imunitní aktivaci a dysfunkci
nejspíše supresí replikace HIV [16]. Některé markery
akutního zánětu a imunitní aktivace se po zahájení
ART vrací k hodnotám srovnatelným s neinfikovanou
populací již během 1. roku léčby. Jiné, včetně perzistující
jisté míry imunitní aktivace, však zůstávají neobvykle
zvýšené navzdory efektivní ART [17,18].
Non-AIDS definující nemoci
Současná éra léčby infekce HIV je charakterizována jako
stav perzistujícího systémového zánětu a tomu odpovídající
aktivace koagulace [19]. Podle epidemiologických
observačních studií z posledních let významně
klesla incidence AIDS definujících onemocnění, zejména
oportunních infekcí a některých malignit, ale ve srovnání
s všeobecnou HIV negativní populací vzrostl počet neinfekčních
komplikací, jako jsou KV choroby, hypertenze,
mozkové příhody, venózní a arteriální trombotické stavy,
DM, chronické onemocnění jater a ledvin, neurodegenerativní
onemocnění, osteoporóza a některé nádory
[16,19–24].
Tato poměrně rozsáhlá skupina chorob je označovaná
jako non-AIDS definující nemoci a u všeobecné populace
je typicky spojována s vyšším věkem a stárnutím [25,26].
Narůstající prevalence non-AIDS onemocnění byla opakovaně
prokázana u jedinců infikovaných HIV a léčených
ART, kteří dosáhli vysokého počtu CD4+ lymfocytů při
dlouhodobé konstantní virové supresi [10], což jsou základní
známky úspěšné AR léčby. Tato neobvyklá a nečekaná
konstelace vedla k úvaze, že imunologická regenerace
a reparace antiretrovirovými (AR) léčivy není úplná,
ale pouze částečná [10].
Syndrom reziduální imunitní dysregulace
Většina léčených HIV pozitivních jedinců v mnoha případech
nejeví klinické známky imunodeficitu, ale typicky
prezentuje abnormální stupeň imunitní aktivace
se známkami jisté míry zánětu a hyperkoagulačního
stavu, které typicky u všeobecné populace doprovázejí
imunologické stárnutí a fenotyp imunosenescence
[27,28]. Z toho vyplývá, že i při ART, která regeneruje
imunitní funkce, je generován dosud blíže neidentifikovaný
faktor, který umožňuje předčasný vznik fenotypu
imunosenescence a zmíněných neinfekčních non-AIDS
onemocnění [10].
Jako vysoce pravděpodobná příčina vzniku non-AIDS
onemocnění byl identifikován „syndrom reziduální imunitní dysregulace“ (residual immune dysregulation syndrome
– RIDS). RIDS je charakterizován zvýšenou imunitní
aktivací s nízkým poměrem CD4/CD8 lymfocytů,
zvýšenými známkami zánětu s expresí prozánětlivých
cytokinů a zvýšenou aktivací koagulační kaskády [28].
Tento syndrom je evidentní u významné části HIV pozitivních
pacientů, u kterých je po zahájení ART dosaženo
virové suprese a imunologické regenerace s přiměřeným
vzestupem počtu CD4+ lymfocytů, což znamená, že
jsou splněna základní kritéria efektivní AR léčby [29,30].
Imunitní systém není schopen dosáhnout takové regenerace,
při které by došlo nejen ke zvýšení počtu CD4+
lymfocytů, ale současně také k normalizaci poměru CD4/
CD8 lymfocytů a obnovení jejich homeostázy. Nízký
poměr CD4/CD8 lymfocytů je jedním ze znaků imunosenescence
a je nezávislým prediktorem všech příčin
mortality i u HIV negativní všeobecné populace. Takový
fenotyp korelující s fenotypem stárnutí následně spustí
kaskádu reakcí, které mají za následek vznik a klinickou
manifestaci non-AIDS indikativních onemocnění, která
nemají primární vztah k infekci HIV [29,31].
Ke stárnutí HIV pozitivní populace dochází zcela přirozeně
chronologicky: pacienti se díky efektivní léčbě dožívají
takřka normálního věku. Je však evidentní, že ke
stárnutí HIV pozitivní populace dochází také biologicky.
Přirozený průběh neléčené infekce HIV je determinován
imunitní aktivací jako bezprostředního následku vysoké
plazmatické viremie a replikační aktivity HIV. Není však
zřejmé, čím je imunitní aktivace indukována v situaci,
v níž je jedinec adekvátně léčen a jeho viremie (počet
kopií RNA HIV-1) je pod hladinou detekovatelnosti nejmodernějších
a nejcitlivějších PCR testů. Nejpravděpodobněji
půjde o komplex vzájemně se ovlivňujících patofyziologických
procesů, které zahrnují řadu buněčných
typů a kompartmentů [32]. Podle některých bude zásadní
oslabení funkční bariéry střevní sliznice a translokace
mikrobiálních produktů ze střevního lumen do systémového
oběhu se všemi dalšími konsekvencemi [33].
Jak bylo zjištěno, sliznice zažívacího traktu je velmi zranitelná
HIV a signifikantní deplece CD4+ lymfocytů ve sliznici
gastrointestinálního traktu přetrvává, i když se jejich
počet v systémové cirkulaci zvyšuje. Významnou roli
bude zřejmě představovat také lymfocytopenie a dysbalance
homeostázy lymfocytů s abnormální hladinou různých
cytokinů, reziduální virová replikace ve tkáních [34],
současná infekce jinými patogeny (např. CMV), metabolické
abnormality [35,36], genetická predispozice, klasické
rizikové faktory, ale rovněž samotná AR léčiva.
Studie in vitro ukazují, že v prostředí antiretrovirotik
dochází vícečetnými mechanizmy k abnormální kumulaci
reaktivních forem kyslíku. Jeden ze zásadních mechanizmů
je inhibice mtDNA polymerázy γ a dysfunkce
oxidativní fosforylace [37,38]. Některá antiretrovirotika
inhibují telomerázu a akcelerují zkracování telomer, přičemž
délka telomer je považována za marker replikativního
stáří buněk [37,39–40]. Jiná AR léčiva jsou příčinou
mutace jaderného proteinu laminu A a jeho excesivního
hromadění v jádře, což je mechanizmus, který rovněž
vyústí v předčasné stárnutí buňky [37,42,43]. Cílová vazebná
místa převážné většiny dosud používaných antiretrovirotik
jsou lokalizována intracelulárně a v řadě případů
přímo na úrovni hostitelské DNA. Mechanizmů,
kterými teoreticky antiretrovirotika mohou ovlivňovat
a vychylovat přirozenou homeostázu intracelulárních
procesů, je proto mnohonásobně více [2].
Stárnutí HIV pozitivní populace
Nejvyšší počet HIV pozitivních pacientů v USA byl v roce
2001 ve věkové kategorii 35–39 let. O 9 let později to
bylo již ve věkové kategorii 45–49 let a v roce 2015 se
počet pacientů starších 50 let zvýšil ve srovnání s rokem
2010 o 50 %. Podle italské studie prevalence non-AIDS
onemocnění u HIV pozitivních odpovídá HIV negativní
populaci, která je nejméně o 10–15 let starší [25].
Matematicko-epidemiologický model holandské národní
observační studie ATHENA (The AIDS Therapy Evaluation
in the Netherlands) ukazuje, že v roce 2030 bude
73 % infikovaných HIV starších 50 let. Medián věku léčených
ART se zvýší ze 43,9 let v roce 2010 na 56,6 let.
V roce 2030 bude mít 84 % HIV infikovaných více než
jednu komorbiditu, která nemá primární souvislost s HIV,
zatímco v roce 2010 to bylo 29 %. Více než 3 komorbidity
bude mít v roce 2030 až 28 % infikovaných. Kromě
ART bude užívat jinou medikaci 54 % pacientů, zatímco
v roce 2010 to bylo pouze 13 % pacientů. Kromě ART
bude užívat 3 a více léčiv 20 % pacientů. Převážná většina
další léčby a medikace bude z důvodů KV onemocnění
[44]. Lze oprávněně očekávat, že obdobný vývoj bude ve
všech vyspělých zemích Evropy, včetně České republiky.
Závěr
Podle změny charakteru chronické infekce HIV je zřejmé,
že z infekční nemoci se stává choroba z oblasti vnitřního
lékařství [45]. Za 20 let AR léčby se profil epidemie HIV ve
vyspělých zemích změnil. Dominujícími klinickými projevy
HIV pozitivních jsou dnes syndromy kardiologické,
internistické, geriatrické a onkologické. Tyto trendy si vyžádají
revizi dosavadní strategie léčby infekce HIV a multidisciplinární
přístup k diagnostice i léčbě. Exaktní patofyziologické
vysvětlení pro předčasné stárnutí a vysokou
incidenci neinfekčních non-AIDS onemocnění u HIV pozitivních
jedinců zatím chybí. Objasnění těchto fenoménů
by bylo přínosem pro léčbu zmíněných chorob
nejen u HIV pozitivních, ale také u HIV negativní všeobecné
populace.

Literatura
1. Hoffmann C. Overview of Antiretroviral Agents. In: Hoffmann C,
Rockstroh JK (eds). HIV 2012/2013. Medizin Fokus Verlag: Hamburg
2012: 60–110. IBSN 978–3–941727–11–3. Dostupné z WWW: <https://
hivbook.files.wordpress.com/2011/10/hivbook-2012.pdf>.
2. Snopková S, Husa P. Současné možnosti antiretrovirové léčby. Remedia
2015; 25(5): 1–6.
3. Cohen MS, Chen YQ, McCauley M et al. Prevention of HIV-1 infection
with early antiviral therapy. N Engl J Med 2011; 365(6): 493–505.
Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa1105243>.

4. Guidelines for the Use of Antiretroviral Agents in HIV-1-Infected
Adults and Adolescents. [DHHS Panel on Antiretroviral Guidelines for
Adults and Adolescents – A Working Group of the Office of AIDS Research
Advisory Council (OARAC)]. Dostupné z WWW: <https://aidsinfo.nih.
gov/guidelines/html/1/adult-and-adolescent-treatment-guidelines/>.
5. Günthard HF, Aberg JA, Eron JJ et al. Antiretroviral treatment
of adult HIV infection: 2014 recommendations of the International
Antiviral Society-USA Panel. JAMA 2014; 312(4): 410–425. Dostupné
z DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jama.2014.8722>.
6. Consolidated guidelines on the use of antiretroviral drugs for treating
and preventing HIV infection. World Health Organization Publication
2013. Dostupné z WWW: <http://www.who.int/hiv/pub/
guidelines/arv2013/>.
7. Van Sighem A, Gras L, Reiss P et al. Life expectancy of recently diagnosed
asymptomatic HIV-infected patients approaches that of uninfected
individuals. AIDS 2010; 24(10): 1527–1535. Dostupné z DOI:
<http://dx.doi.org/10.1097/QAD.0b013e32833a3946>.
8. Nakagawa F, Lodwick RK, Smith CJ et al. Projected life expectancy
of people with HIV according to timing of diagnosis. AIDS
2012; 26(3): 335–343. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/
QAD.0b013e32834dcec9>.
9. Luz PM, Bruyand M, Ribeiro S et al. [IPEC/FIOCRUZ Cohort and
the Aquitaine ANRS C03 Study Group]. AIDS and non-AIDS severe
morbidity associated with hospitalizations among HIV-infected patients
in two regions with universal access to care and antiretroviral
therapy, France and Brazil, 2000–2008: hospital-based cohort studies.
BMC Infect Dis 2014; 14: 278. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.
org/10.1186/1471–2334–14–278>. .
10. Lundgren J. Antiviral therapy – thinking ahead: implications
of the DAD and START studies. 15th European AIDS Conference
and 17th International Workshop on Comorbidities and Adverse
Drug Reactions in HIV. Barcelona, 2015. Dostupné z WWW:
<http://www.aidsmap.com/Benefits-of-early-HIV-treatment-are-
-clear-but-issues-raised-by-START-and-DAD-remain-unresolved/
page/3008853/>.
11. Snopková S, Matýšková M, Povolná K et al. HIV lipodystrofie. Vnitř
Lék 2010; 56(12): 1217–1222.
12. Finkelstein JL, Gala P, Rochford R et al. HIV/AIDS and lipodystrophy:
implications for clinical management in resource-limited settings. J Int
Soc AIDS 2015; 18: 19033. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.7448/
IAS.18.1.19033>.
13. Apostolova N, Blas-Garcia A, Esplugues J. Mitochondrial toxicity in
HAART: An overview of in vitro evidence. Curr Pharm Des 2011; 17(20):
2130–2144.
14. Friis-Moller N, Sabin CA, Weber R et al. [Data Collection on Adverse
Events of Anti-HIV Drugs (DAD) Study Group]. Combination antiretroviral
therapy and the risk of myocardial infarction. N Engl J Med 2003;
349(21): 1993–2003.
15. Shen YM, Frenkel EP. Thrombosis and hypercoagulable state in
HIV-infected patients. Clin Appl Thromb Hemost 2004; 10(3): 277–280.
16. Beltrán LM, Rubio-Navarro A, Amaro-Villalobos JM et al. Influence
of immune activation and inflammatory response on cardiovascular
risk associated with the human immunodeficiency virus. Vasc
Health Risk Manag 2015; 11: 35–48. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.
org/10.2147/VHRM.S65885>.
17. Smit M, Brinkman K, Geerlings S et al. [ATHENA observational
cohort]. Future challenges for clinical care of an ageing population
infected with HIV: a modelling study. Lancet Infect Dis
2015; 15(7): 810–818. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/
S1473–3099(15)00056–0>.
18. Wada NI, Jacobson LP, Margolick JB et al. The effect of HAART-
-induced HIV suppression on circulating markers of inflammation
and immune activation. AIDS 2015; 29(4): 463–471. Dostupné z DOI:
<http://dx.doi.org/10.1097/QAD.0000000000000545>.
19. Grulich AE, van Leeuwen MT, Falster MO et al. Incidence of cancers
in people with HIV/AIDS compared with immunosuppressed
transplant recipients: a meta-analysis. Lancet 2007; 370(9581): 59–67.
20. Sico JJ, Chang CC, So-Armah K et al. HIV status and the risk of ischemic
stroke among men. Neurology 2015; 84(19): 1933–1940. Dostupné
z DOI: <http://dx.doi.org/10.1212/WNL.0000000000001560>.
21. Mocroft A, Reiss P, Gasiorowski J et al. Serious fatal and nonfatal
non-AIDS-defining illnesses in Europe. J Acquir Immune Defic Syndr
2010; 55(2): 262–270. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/
QAI.0b013e3181e9be6b>.
22. Freiberg MS, Chang CC, Kuller LH et al. HIV infection and the risk of
acute myocardial infarction. JAMA Intern Med 2013; 173(8): 614–622. Dostupné
z DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jamainternmed.2013.3728>.
23. Berry SA, Fleishman JA, Moore RD et al. HIV Research Network.
Trends in reasons for hospitalization in a multiside United States cohort
of persons living with HIV, 2001–2008. J Acquir Immune Defic Syndr
2012; 59(4): 368–375. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/
QAI.0b013e318246b862>.
24. Deeks SG, Lewin SR, Havlir DV. The end of AIDS: HIV infection as
a chronic disease. Lancet 2013; 382(9903): 1525–1533. Dostupné z DOI:
<http://dx.doi.org/10.1016/S0140–6736(13)61809–7>.
25. Guaraldi G, Orlando G, Zona S et al. Premature age-related comorbidities
among HIV-infected persons compared with the general
population. Clin Infect Dis 2011; 53(11): 1120–1126. <http://dx.doi.
org/10.1093/cid/cir627>.
26. Karim R, Mack WJ, Kono N et al. T-cell activation, both pre- and post-
HAART levels, correlates with carotid artery stiffness over 6,5 years
among HIV-infected women in the WIHS. J Acquir Immune Defic Syndr
2014; 67(3): 349–356. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/
QAI.0000000000000311>.
27. Vigano S, Negron J, Ouyang Z et al. Prolonged antiretroviral therapy
preserves HIV-1-specific CD8 T cells with stem cell-like properties.
J Virol 2015; 89(15): 7829–7840. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.
org/10.1128/JVI.00789–15>.
28. Lederman MM, Funderburg NT, Sekaly RP et al. Residual immune
dysregulation syndrome in treated HIV infection. Adv Immunol
2013; 119: 51–83. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/
B978–0–12–407707–2.00002–3>.
29. Serrano-Villar S, Pérez-Elías MJ, Dronda F et al. Increased risk of serious
non-related events in HIV-infected subjects on antiretroviral therapy
associated with a low CD4/CD8 ratio. PLoS One 2014; 9(1): e85798.
Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1371/journal.pone.0085798>.
30. Eberhard JM, Ahmad F, Hong HS et al. Partial recovery of senescence
and differentiation disturbances in CD8+ T cell effector-memory
cells in HIV-1 infection after initiation of ART. Clin Exp Immunol
2016; 186(2): 227–238. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/
cei.12837>.
31. Manavalan JS, Arpadi S, Tharmarajah S et al. Abnormal bone acquisition
with early-life HIV infection: role of immune activation and
senescent osteogenic precursors. J Bone Miner Res 2016; 31(11): 1988–
1996. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1002/jbmr.2883>.
32. Funderburg NT. Markers of coagulation and inflammation often
remain elevated in ART-treated HIV-infected patients. Curr Opin HIV
AIDS 2014; 9(1): 80–86. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1097/
COH.0000000000000019>.
33. Schuetz A, Deleage C, Sereti I et al. Initiation of ART during early
acute HIV infection preserves mucosal Th 17 function and reverses
HIV-related immune activation. PLoS Pathog 2014; 10(12): e1004543.
Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1371/journal.ppat.1004543>.
34. Hatano H, Delwart EL, Norris PJ et al. Evidence of persistent low-
-level viremia in long-term HAART-suppressed, HIV-infected individuals.
Aids 2010; 24(16): 2535–2539. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.
org/10.1097/QAD.0b013e32833dba03>.
35. Hunt PW, Martin JN, Sinclair E et al. Valganciclovir reduces T cell activation
in HIV-infected individuals with incomplete CD4+ T cell recovery
on antiretroviral therapy. J Infect Dis 2011; 203(10): 1474–1483. Dostupné
z DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/infdis/jir060>.
36. Silva EF, Charreau I, Gourmel B et al. ANRS 138 EASIER Study Group.
Decreases in inflammatory and coagulation biomarkers levels in HIV-
-infected patients switching from enfuvirtide to raltegravir: ANRS
138 substudy. J Infect Dis 2013; 208(6): 892–897. Dostupné z DOI:
<http://dx.doi.org/10.1093/infdis/jit280>.
37. Torres RA, Lewis W. Aging and HIV/AIDS: pathogenetic role of therapeutic
side effects. Lab Invest 2014; 94(2): 120–128. Dostupné z DOI:
<http://dx.doi.org/10.1038/labinvest.2013.142>.

38. Smith RL, de Boer R, Brul S et al. Premature and accelerated aging:
HIV and HAART? Front Genet 2013; 3: 328. Dostupné z DOI: <http://
dx.doi.org/10.3389/fgene.2012.00328>.
39. Hukezalie KR, Thumati NR, Coté HC et al. In vitro and ex vivo inhibition
of human telomerase by anti-HIV nucleoside reverse transcriptase
inhibitors (NRTIs) but not by non-NRTIs. PLoS One 2012; 7(11): e47505.
Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1371/journal.pone.0047505>.
40. Leeansyah E, Cameron PU, Solomon A et al. Inhibition of telomerase
activity by human immunodeficiency virus (HIV) nucleos(t)ide reverse
transcriptase inhibitors: a potential factor contributing to HIV-
-associated accelerated aging. J Infect Dis 2013; 207(7): 1157–1165.
Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/infdis/jit006>.
41. Appay V, Sauce D. Assessing immune aging in HIV-infected patients.
Virulence 2016; 8(5): 529–538. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org
/10.1080/21505594.2016.1195536>.
42. Lefévre C, Auclair M, Boccara F et al. Premature senescence of
vascular cells is induced by HIV protease inhibitors: implication of
prelamin A and reversion by statin. Arterioscler Thromb Vasc Biol
2010; 30(12): 2611–2620. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1161/
ATVBAHA.110.213603>.
43. Wang Y, Ostlund C, Choi JC et al. Blocking farnesylation of the prelamin
A variant in Hutchinson-Gilford progeria syndrome alters the
distribution of A-type lamins. Nucleus 2012; 3(5): 452–462. Dostupné
z DOI: <http://dx.doi.org/10.4161/nucl.21675>.
44. Smit M, Brinkman K, Geerlings S et al. Future challenges for clinical
care of an ageing population infected with HIV: a modelling study.
Lancet Infect Dis 2015; 15(7): 810–818. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.
org/10.1016/S1473–3099(15)00056–0>.
45. D´Ettore G, Ceccarelli G, Pavone P et al. What happens to cardiovascular
system behind the undetectable level of HIV viremia? AIDS
Res Ther 2016; 13: 21. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1186/
s12981–016–0105-z>.

MUDr. Svatava Snopková, Ph.D.
snopkova.svatava@fnbrno.cz
Klinika infekčních chorob LF MU a FN Brno, pracoviště Bohunice
www.fnbrno.cz

Doručeno do redakce 13. 3. 2017
Přijato po recenzi 20. 5. 2017

 

 

Komentáře nejsou povoleny.