• Česká internistická… || ZPRÁVY || Jak je to se vzdělá…
  • Formality související s postgraduálním vzděláváním v medicíně jsou pro většinu z nás velmi nudné téma. Přesto se každého z nás týkají nebo někdy týkaly, protože určují podmínky, za nichž můžeme samostatně vykonávat svojí práci. Zatím si podobu postgraduálního vzdělávání určují jednotlivé státy samy. V poslední době se ale této věci začala věnovat Evropská unie a chystá se nám vnutit jednotné podmínky specializačního vzdělávání v lékařství, internu nevyjímaje. Přináším proto krátkou informaci o tom, co se na nás chystá.

    Představa nějakých direktiv shora většinu z nás nepotěší a přináší několik pochopitelných otázek – k čemu je to dobré (pokud vůbec), kdo pro nás podobu evropského postgraduálního vzdělávání vymýšlí, a jak toto vzdělávání bude vypadat.

    Motivace celé věci je podle mého názoru nakonec dobrá: jednotná podoba specializačního vzdělávání je podmínkou, aby byla lékařská kvalifikace přijímaná navzájem mezi jednotlivými zeměmi EU a měla by tak umožnit volný pohyb lékařů po všech zemích Evropy. To je věc, která zatím funguje jen částečně – mezi zeměmi, které již teď vzdělávání srovnatelné mají, nebo směrem „dolů“ (o který ale není velký zájem). Z tohoto hlediska lze sjednocení postgraduálního vzdělávání uvítat.

    Podobu vzdělávání (kurikulum) vytváří na zakázku Evropské komise organizace, o jejíž existenci nemá většina z nás tušení – Union Européenne des Médecins Spécialistes (Evropská unie lékařských odborností, UEMS). Je to nevládní organizace, která se věnuje integraci vzdělávání v Evropě a v poslední době je hlavním partnerem evropské komise pro tyto záležitosti. UEMS má sekce věnované jednotlivým odbornostem (nemají nic společného s mezinárodními odbornými společnostmi, které jsou daleko známější). Evropské vzdělávání v medicíně tedy podstatně určuje veřejně málo známá organizace lékařských úředníků. V oblasti interny však UEMS spolupracuje s Evropskou internistickou společností (EFIM) velmi těsně.

    Nejdůležitější je, jaké změny proti stávajícímu stavu lze od sjednoceného systému vzdělávání v interně očekávat. Hlavním (a prakticky nejspíš jediným) bodem je délka předatestační přípravy, kterou EUMS navrhuje v trvání 6 let – tedy o rok déle, než je tomu u nás dosud. Sám to za dobré řešení nepovažuji. V téměř 60% evropských zemí je přitom v současnosti doba přípravy právě 5 let, a pro většinu zemí toto představuje zvenčí vynucenou změnu. Hlavním argumentem zastánců prodloužení doby vzdělávání je, že při neustálém nárůstu objemu informací již 5 let na jejich vstřebání nestačí. Takže z této logiky by se mělo vzdělávání s postupem doby stále prodlužovat. Bohužel se nám tuto zásadní otázku na jednáních UEMS a EFIM ovlivnit nepodařilo.

    Naopak za velmi příznivý považuji návrh na zavedení společného vzdělávání v interně a některém z jejích podoborů (dual certification), která by trvala 7 let – tedy pouze o rok více, než samostatná interna.

    Součástí návrhu je také společný interní kmen v délce přinejmenším dva roky jako součást specializační přípravy v interních podoborech, což je ve shodě se stávající situací u nás.

    Jednoduše shrnuto, sjednocené evropské vzdělávání přinese naším lékařům jednodušší možnost uplatnění v zahraničí. Cenou za tuto možnost v oblasti interny bude prodloužení předatestační přípravy o jeden rok. Jestli to v souhrnu představuje zisk, nebo ne, o tom můžeme jistě diskutovat, ovlivnit to ale téměř jistě nemůžeme.

    doc. MUDr. Tomáš Štulc, Ph.D.
    primář 3. interní kliniky VFN Praha

     

     

    Komentáře nejsou povoleny.