• Česká internistická… || ZPRÁVY || Jak se cítí lékaři,…
  • Vzhledem k tomu že i v naší zemi se množí žaloby pro zanedbání péče, je vhodné se poučit ze zkušeností v USA, kde jsou takové žaloby na denním pořádku. Článek shrnuje výpovědi lékařů, kteří takové žalobě čelili. Sdělují své pocity a získané zkušenosti.

    Lékaři si myslí, že jestliže udělají vše, čemu se naučili, nemohou být žalováni. Toto ale neodpovídá realitě. Pro lékaře, kteří jsou žalováni pro zanedbání péče je to velká emocionální zátěž. Vyvolává to trýznivé pocity úzkosti, studu, profesního osamění, zrady ze strany pacienta nebo jeho blízkých, se kterými byl předtím v kontaktu a tyto pocity mohou přetrvávat po celý život. Být vystaven žalobě pro zanedbání péče je devastující pro profesní sebedůvěru. Mnoho lékařů pak opouští praxi, odchází do důchodu, praktikuje defenzivní medicínu a dívá se na své další pacienty jako potencionální nepřátele po celý zbytek kariéry. Pokud proces probíhá a to může být roky, trpí lékaři často poruchami spánku, přijmu potravy a jsou většinou depresivní.

    I když, nakonec u soudu jsou obžaloby zbaveni, přesto ztrácejí. Odnášejí si četná psychická traumata. Musejí věnovat spoustu času a energie v průběhu procesu na myšlenky a reálné akce pro vlastní obranu. Často se cítí přímo zrazeni pacienty, kteří je žalují a mohou dospět k přesvědčení, že jestliže je tento pacient žaluje, může je žalovat prakticky každý další nemocný. Je však třeba, aby lékař předpokládal, že žaloba je prakticky vždy možná a je to bohužel součástí lékařského povolání. Dokonce i advokáti protistrany říkají, že by lékaři neměli brát žaloby osobně, protože je před soudem dehonestují ne z vlastního přesvědčení, ale proto, aby se sami uživili. Nicméně lékaři, kteří se ocitli před takovým soudem, vypovídají, že advokáti z protistrany se vždy snaží udělat ze žalovaného lékaře toho nejhoršího člověka po profesní i lidské stránce i když to vůbec neodpovídá skutečnosti. Myšlenky na žalobu se často vracejí s každým novým pacientem, který přichází. U postižených lékařů se objevují výkyvy nálady, které se mohou přenést i do osobního života. Postižení lékaři jednomyslně udávají, jak je důležitá podpora rodiny a spolupracovníků.

    Ze svých zkušeností žalovaní lékaři většinou kolegům radí: nenechte se vykolejit, věřte dále ve své schopnosti, hledejte oporu u svých spolupracovníků a rodinných příslušníků, Zatěžujte se fyzicky, cvičte, dostatečně spěte, uvědomte si, že je to velká čest starat se o pacienty a chránit jejich životy. Vždy může dojít ke špatnému zakončení případu. Nesmíte si žalobou nechat zničit život. Důležitá u soudu je dokumentace. U soudu neplatí nic, co není zapsáno, jinak je to tvrzení pacienta nebo jeho blízkých proti vašemu tvrzení. Po této zkušenosti vedou lékaři v dokumentaci i záznamy o hovorech s příbuznými a pacientovi se snaží v celé nahotě vyjevit možná rizika léčby. Stres a trauma ze žaloby trvá dlouhou dobu, zůstává to pod kůží, kdykoliv na to lékař znovu pomyslí.

    Klinický význam: článek přináší nejdůležitější zkušenosti lékařů, kteří v životě čelili žalobě pro zanedbání péče. Ti z nás, kteří to prodělali, tyto pocity jistě dobře znají, nicméně je to poučení pro všechny, které žaloba může eventuálně čekat. Nejdůležitější je si uvědomit, že žaloba může potkat každého, ačkoliv je dobrý lékař. I pokud se stala menší chyba, ani lékař nemůže být neomylný. Žádný lékař se ráno neprobudí s tím, že půjde nějakého pacienta poškodit. I s tímto vědomím by měli být experty posuzovány konkrétní případy žalob na zanedbání péče.

    MUDr. Luboš Kotík

    Zdroj: Five Doctors Tell ‚How I Survived After Being Sued‘. Mark Crane.
    Medscape, April 26, 2017. 

    Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.

     

    Komentáře nejsou povoleny.