prof. Škrha30. září 2014 se dožívá významný český diabetolog a internista prof. MUDr. Jan Škrha, DrS, šedesáti let. Jsem rád, že jsem mohl s mnoha českými a slovenskými autory, tedy s diabetology i představiteli příbuzných oborů, s diabetology z naší kliniky i s oběma Honzovými syny koncipovat toto slavnostní číslo časopisu Vnitřní lékařství. Děkuji zejména prof. Klimešovi za milá závěrečná slova ke článkům, které jsme jinak uspořádali abecedně podle jména prvního autora.

Profesor Škrha se narodil v Praze, promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v roce 1979. Již za studií pracoval  v  laboratoři  na  3.  interní  klinice,  publikoval už jako student řadu prací a zvítězil také v mezinárodním kole studentské vědecké konference. Již to předurčovalo úspěšnou klinickou i laboratorní karieru Jana Škrhy. Pracoval na problematice izoenzymů amylázy ve skupině prof. Jana Štěpána a později pak v diabetologické skupině prof. Jaroslava Páva, který byl jeho hlavním klinickým učitelem a po kterém pak také vedení diabetologické skupiny převzal. Prof. Škrha se stal v roce 1983 kandidátem a v roce 2000 doktorem lékařských věd. Habilitoval se v roce 1992 a v roce 2001 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. Prof. Škrha prošel mnoha funkcemi, a to za velké zátěže klinické, pedagogické i laboratorní zahrnující např. rozsáhlou ambulantní péči o diabetiky či vedení řady úspěšných doktorandů i atestovaných diabetologů a internistů. Prof. Škrha vykonával a vykonává postupně i paralelně mnoho funkcí, že je až neuvěřitelné, že toho dokáže tolik stihnout: byl či je např. zástupcem přednosty kliniky, vedoucím Laboratoře pro endokrinologii a metabolizmus, členem předsednictva České lékařské společnosti J. E. Purkyně, předsedou, resp. místopředsedou České diabetologické společnosti, členem výboru internistické společnosti, vede Koordinační radu pro atestační vzdělávání. V posledních téměř 9 letech pak navíc zastává velmi náročnou funkci prorektora Karlovy Univerzity. Absolvoval dále studium MBA, které úspěšně využívá v řadě manažerských funkcí. Má za sebou i řadu funkcí mezinárodních, např. v Evropské diabetologické společnosti a Evropské organizaci lékařských fakult.

Publikoval kolem 300 článků, o vysoké kvalitě jeho vědecké činnosti svědčí H-index 22, který dokázal získat při výše uvedené zátěži jinými činnostmi, než je věda. Řeší a řešil řadu českých i mezinárodních grantových projektů. Honzovi zbývá čas i na další koníčky např. na hudbu a mineralogii.

Určitou vědeckou a pedagogickou syntézou Honzova díla je velká monografie Diabetologie, jejíž vydání s mnoha spoluautory  koordinoval,  a  monografie  Hypoglykemie.

Se svou manželkou praktickou lékařkou vychoval dva syny, kteří jsou dnes již rovněž významnými českými diabetology a přispěli do tohoto čísla. Synové jsou pokračovateli tradice založené jejich dědečkem a Honzovým otcem MUDr. Františkem Škrhou, který vedl dlouhá léta diabetologickou ambulanci na poliklinice na Karlově náměstí v Praze. Honza, kráčeje v šlépějích svého otce, se stal významným představitelem Charvátovy internistické školy, byť mu osud umožnil poznávat medicínu v pojetí pana profesora jen asi deset let, nejprve v roli studenta a posléze sekundárního lékaře. Především je pak Honza představitelem diabetologické školy profesora Jaroslava Páva.

Přeji jménem všech autorů tohoto čísla, všech zaměstnanců  III.  interní  kliniky  a  snad  i  jménem  českých internistů a zejména diabetologů Honzovi hodně zdraví, aby ještě dlouho stačil vykonávat pro českou medicínu i pro Karlovu univerzitu tolik významných činností.

září 2014

prof. Svačina

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA

Gratulace prof. MUDr. Richarda Češky, CSc., FACP, FEFIM, předsedy České internistické společnosti ČLS JEP

Vážený pane profesore, milý Honzo,

dovol mi, abych Ti mezi mnoha jinými gratulanty popřál jménem České internistické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně k Tvému jubileu vše nejlepší, pevné zdraví, mnoho dalších pracovních úspěchů, dostatek sil pro Tvé mnohé odborné i společenské funkce, radost z Tvých zálib a hodně lásky Tvých bližních.

Mnohé jsme si o Tobě přečetli v krásných laudaciích, ale my, co Tě známe ještě o něco lépe, si snad můžeme dovolit být trochu osobnější a popřát nejen oficiálně, ale také přátelsky, možná někde s nadsázkou. Všichni víme, co jsi vykonal, jakých met jsi dosáhl. Ale klade si někdo otázku, co je za tím vším? Když jsem přišel na kliniku, všichni mi říkali, podívej se na doktora Škrhu, ten to někam dotáhne (měli pravdu). Byla v tom genetika, schopnost orientovat se v problematice nejširší (interna) i úzké (izoenzymy amyláz), schopnost spolupracovat s kolegy, a nakonec i správný okamžik rozhodnutí ke změně, když jedna problematika je vyčerpána a bylo nezbytné se orientovat na téma nové (diabetologie). Nesmírně významná je potřebná sebedůvěra a s ní související schopnost „vzít úkol na sebe“ – tady mám na mysli dnes už památný kongres EASD v Praze. Důležitý byl vždy Tvůj optimizmus, schopnost najít si čas (teď je ho tak hrozně málo) na cestování, na odpočinek a na rodinu.

Zatím nikdo z autorů laudací si ale nepovšiml dvou významných faktorů. Šli jste někdy kousek cesty s profesorem Škrhou? Jestli ano, je téměř jisté, že jste mu nestačili (nebo jste trénovaní běžci). Já aspoň nikoho, kdo tak rychle chodí (neběhá) neznám. Samozřejmě se s tím pojí i několik rekordů na vzdálenost III. interna – rektorát UK. V novinách se o nich nepíše, ale víte kolik času na vědu, publikace i pacienty se ušetří? Naši předkové říkali: „Jak k jídlu, tak k dílu“. A i zde platí přísloví u profesora Škrhy téměř absolutně. Nesnažte se zvládnout oběd v kantýně rychleji než Honza, nemáte šanci! A zase. Ušetřený čas pro články, jednání, vědecké projekty, které ale také podle zmíněného přísloví běží rychle, efektivně a bez zbytečného zdržování.

Takže Honzo, ještě jednou vše nej. A hlavně ať Ti dlouho vydrží to vysoké tempo, nejen chodecké. Vím, možná by se hodilo popřát klid a zvolnění, ale to není nic pro Tebe!

Tvůj

prof. Češka

 Gratulace_prof. Škrha

 

Komentáře nejsou povoleny.