• Česká internistická… || ZPRÁVY || Srdeční selhání se…
  • Diastolické srdeční selhání (nyní spíše nazývané srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí) je u pacientů nad 65 nejčastější formou srdeční insuficience. U starých žen je to téměř 90%. Zdravotní a ekonomické dopady diastolického srdečního selhání jsou v zásadě stejné jako srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí. Také počet hospitalizací a mortalita se v zásadě ve své závažnosti u obou forem srdečního selhání neliší. Navzdory důležitosti srdečního selhání zachovalou ejekční frakcí je tato forma srdečního selhání málo rozpoznávána, naše porozumění jeho patofyziologie stále neúplné a optimální léčba zůstává víceméně nedefinována.

    Nejčastěji citovaným mechanismem srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí je porucha aktivní relaxace levé komory společně se zvýšením pasivní tuhosti zejména levé komory díky zmnožení extracelulární matrix zvýšeným obsahem kolagenu. Řada pacientů s diastolickým srdečním selháním však nemá dokonce ani echokardiografické známky diastolického dysfunkce při vyšetření v klidu. Studie z poslední doby ukazují, že jsou to i další mechanismy, které hrají důležitou roli v patogenezi a jsou zaviněné stárnutím různých orgánových systémů. Je to zejména narušená systolická rezerva levé i pravé komory normálně se uplatňující při fyzické zátěží, autonomní a neuroendokrinní dysfunkce, dysfunkce levé síně, abnormální vazodilatační rezerva plicního i systémového řečiště, chronotropní inkompetence, změny plicních funkcí a výměny plynů, včetně snížené difuzní kapacity.

    Současné doporučené postupy léčby srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí akcentují snahu o optimalizaci cirkulujícího objemu pomocí diuretik, kontrolu krevního tlaku, léčbu komorbidit, restrikci NaCl, dále jsou doporučovány betablokátory, inhibitory konvertujícího enzymu nebo blokátory receptoru pro angiotenzin II. Nicméně většina studií, které prověřovaly tyto postupy nedokázala prokázat jejich jasnou efektivitu.

    Klasickým příznakem srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí je intolerance zátěže způsobená zejména námahovou a dušností. Patrně nedoceněným léčebným opatřením je pravidelná fyzická zátěž, která tento nejčastější handicap může vylepšit. Cvičení totiž zlepšuje také extrakardiální faktory podílející se na intoleranci zátěže, zejména zlepšením arteriální relaxace a svalového metabolizmu.

    Klinický význam: stále se málo zdůrazňuje, že většina případů srdečního selhání, zejména u starších žen, je srdeční selhání se zachovalou ejekční frakcí. Dokonce nemusejí být přítomny klasické známky diastolického srdeční dysfunkce na echokardiografii. Na tomto typu selhání, které se manifestuje zejména intoleranci zátěže, se podílí i řada extrakardiálních faktorů, takže léčba zaměřená na srdeční funkci, jako je tomu u srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí, není v tomto případě dostatečně účinná. V léčbě je nutno optimalizovat cirkulující objem, krevní tlak a ke zlepšení symptomatologie je možná nejlepším opatřením pravidelná aerobní fyzická zátěž, která vede ke zlepšení arteriální relaxace a svalového metabolismu, což se projeví zvýšením výkonnosti.

    MUDr. Luboš Kotík

    Zdroj: Management of Heart Failure With Preserved Ejection Fraction,Current Challenges and Future Directions
    Bharathi Upadhya; Dalane W. Kitzman

    Am J Cardiovasc Drugs. 2017;17(4):283-298. 

     

    Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.

     

    Komentáře nejsou povoleny.