• Česká internistická… || ZPRÁVY || Význam tělesné hmot…
  • Velká prospektivní studie zahrnující 135 220 účastníků ve věku 50-71 let při zařazení sledovaných po dobu 10 let zkoumala, jak se tělesná váha a fyzická inaktivita podílí na ztrátě schopnosti mobility ve stáří. Soubor byl rozdělen podle hmotnosti na osoby s normální váhou (BMI 18 až 25 kg na/m2), nadváhou (BMI jí 25 až 30 kg/m2) a obezitou (BMI větší než 30 kg/m2). Schopnost mobility na konci sledování byla hodnocena jen ve 2 kategoriích: neschopnost chůze vůbec nebo nemožnost plynule jít malou rychlostí. Při zařazení do studie neměl nikdo z účastníků problémy s mobilitou.

    Po 10 letech sledování 21 % mužů a 37 % žen uvádělo, že není schopno chůze podle výše uvedených parametrů. V kombinaci s nízkou úrovní fyzické aktivity, což bylo zhruba 7 hodin jakéhokoliv mírného pohybu týdně, byla imobilita výrazně závislá na hmotnosti. Poměr šancí stát se imobilním byl největší pro obézní osoby (OR = 3,93 pro muže a 4,32 pro ženy). Pro osoby v kategorii nadváhy to bylo (OR 2,45 pro muže a 2,99 pro ženy). Všechny tyto výsledky byly velmi statisticky významné. Osoby, které měly méně než 7 hodin mírného pohybu týdně, i když udržely normální hmotnost, se přesto nevyhnuly výrazně zvýšené pravděpodobnosti vzniku imobility. Stejně tak i osoby ve všech stupních fyzické aktivity zvyšovaly významně své riziko stát se imobilní, pokud měly vysokou tělesnou hmotnost.

    Studie také přinesla poznatek, že inaktivní ženy s nadváhou měly asi o 20% vyšší riziko imobility než jejich mužské protějšky se stejnými parametry fyzické aktivity a hmotnosti.

    Klinický význam: citovaná studie dokládá, že udržení normální fyzické hmotnosti a co nejvyšší fyzické aktivity ve věkové kategorii 50 až 70 let je významnou prevencí vzniku imobility v průběhu dalších 10 let. Kategorie obézních osob v této věkové kategorii s minimální fyzickou aktivitou, tedy kratší než 7 hodin v týdnu, má 4x až 5x vyšší pravděpodobnost ztratit schopnost se aktivně pohybovat v průběhu dalších deseti let. Současný nárůst incidence obezity a civilizační omezení pohybové aktivity povede tedy nejen k dramatickému nárůstu chronických chorob, ale i počtů zcela imobilních seniorů, což je velmi neradostná vyhlídka pro zdravotní i sociální systémy.

    MUDr. Luboš Kotík

    Zdroj: The joint associations of weight status and physical activity with mobility disability: The NIH-AARP Diet and Health Study
    Loretta DiPietro, Yichen Jin
    International Journal of Obesity,:doi.org/10.1038/s41366-018-0294-8

    Převzato se souhlasem vydavatele „Světová medicína stručně“.

     

    Komentáře nejsou povoleny.